Výprava valašskomeziříčských Bobrů se začátkem tohoto týdne vrátila ze své cesty do Ameriky. Po překonání jet lagu přišla řada na rozhovor s tím nejpovolanějším, trenérem Lubomírem Štachem, který za celým tripem Valachů za oceán stál. Jak se vlastně celá myšlenka zrodila? Jak probíhaly přípravy na turnaj nebo jak hodnotí výkony našeho týmu?
Co bylo vůbec prvním signálem k tomu, zavítat na turnaj do USA?
S organizátorem turnaje Mario Lamoureux jsme bývalí spoluhráči a zůstali jsme v kontaktu, i když se naše hokejové cesty rozešly. Už několik let jsme plánovali společné projekty a loni nám to časově konečně vyšlo, vedl jsem u něj kemp pro obránce. Přihlásilo se 100 kluků a holek, bylo to výživné. Po kempu jsme zamýšleli, co můžeme udělat dál. Nabídl mi, že pořádá turnaj pro ročníky 2010 až 2016, celkem 160 týmů a že tým z České republiky na turnaji nikdy nestartoval, bylo by úžasné pokud bychom dorazili.
Co vše bylo potřeba pro cestu do Ameriky zařídit? Respektive, jak dlouho se tato cesta vlastně plánovala?
V průběhu letní přípravy jsem nabídl rodičům možnost účasti na turnaji Wild West Shootout, někdy v září se rodiče rozhodli, že mají o účast na turnaji zájem. Následovalo objednání letenek, vstupenek na zápas NHL ( Minnesota - Vegas) zařízení ubytování, rezervace aut a celková koordinace. Na všem se podílelo více lidí, hlavně Martin Starůstka a Kuba Mocek, za což jim patří velké dík.
Děkujeme rodičům malých Bobříků, kteří stáli za foto a video dokumentací po celou dobu turnaje!
Jak důležitou část hráli v cestě do USA partneři?
Byla to obrovská pomoc a úleva především pro rodiče. Ať už se jednalo o sbírku na Donio, tak o finanční podporu valašských firem. Veškeré peníze, které se nám podařilo vybrat putují na snížení rozpočtu pouze pro hráče, nikoliv rodiče, kterých kluky vyrazilo podpořit celkem 13. Mohli jsme tak vyrazit na NHL, do zábavního parku v Mall of Amerika či historického muzea. Jsme za to všichni vděční a máme tak nezapomenutelné zážitky.
Panovaly před cestou do USA nějaké obavy?
Rozhodně! Jeli jsme do neznáma ve skupině 26 lidí. U některých účastníku tohoto tripu nastaly zdravotní komplikace, takže jsme ještě pár dní před odletem nebyli jistí přesným počtem osob.
Jaký byl systém turnaje, všiml jsem si, že byl turnaj rozdělen na skupiny s odlišným počtem týmů?
V naší skupině bylo pět týmů a vítěz postupoval do finále, v dalších skupinách bylo týmů méně, vítězové těchto skupin hráli ještě semifinále mezi sebou. Hrálo se 3x15 minut čistého herního času.
Jaká byla vaše očekávání před turnajem?
To byla lehká neznámá, nechtěli jsme udělat ostudu, chtěli jsme si zahrát dobrý hokej a turnaj si užít, proto jsme tým posílili o dva kluky ze Vsetína a tři Američany, které nám Mario na některé zápasy uvolnil z jeho týmu. (Dopředu bylo domluveno, že tým odcestuje do USA pod hlavičkou Bobrů, celkem 11 hráčů Valmezu + 2 hráči ze Vsetína, ke kterým se přidali právě Američani, pozn. autora)
Nebyla mezi kluky z Česka a Ameriky v jednom týmu jazyková bariéra?
Amíci zapadli hned, bylo to zpestření a šlo vidět, jak si to užívají oni i naši ogárci. Samozřejmě se mezi sebou hned učili různé fráze a jejich účast byla přínosem pro všechny na ledě i mimo něj. Už mi dokonce i psali jejich rodiče, že by si za Bobry ještě v budoucnu rádi zahráli a do Česka tak rádi zavítali.
Americké posily pro tým Bobrů na turnaji.
Na turnaji jste porazili 3 týmy s vysokým rozdílem. Co stojí za těmito výsledky na turnaji?
Hráli jsme parádně, perfektně si to sedlo a byla radost se na nás dívat. Oni to v Americe tahají strašně individuálně, my jsme hráli daleko víc do kombinace a z toho jsme se dostávali do spousty šancí, které jsme proměňovali.
Zvládli jste ty dva vůbec nejdůležitější zápasy, závěrečný ve skupině, který vám zařídil postup do finále a pak utkání samotné finále. V čem byla tato dvě utkání nejnáročnější?
Poslední zápas ve skupině byl velmi náročný, pořád jsme se tahali o gól, ale kluci se neskutečně semknuli a skvěle bránili, skákali po hlavě do střel, ta obětavost a chuť se dostat do finále byla enormní. Soupeř nás donutil ze sebe vydat absolutní maximum. Finále bylo ještě těžší, brzo jsme prohrávali, na klucích byla zpočátku vidět nervozita a taky únava už hrála svoji roji. Tady nám zachytal neskutečně gólman a udržel nás v zapase, postupem času jsme převzali otěže utkaní a zaslouženě vyhráli.
Jak byste ohodnotil kvalitu ostatních týmů na turnaji?
Byly tam rozdíly mezi těmi top 4 týmy a zbytkem. Tím, že jsme tým posílili, jsme ostatní mančafty kromě posledních dvou zápasů dost přejeli. Ve finále jsme porazili výběr celé Severní Dakoty, sice byli o rok mladší, ale hráli fantasticky.
Jak byste ohodnotil výkony Bobrů na turnaji?
Parádní, kluci se neskutečně semknuli a byla radost stát na střídačce. Ještě musím ocenit rodiče, jak nám neustále fandili a hnali nás za výhrou. Dostali jsme se i do místní televize, v USA není zvykem, že vás podporují celý zápas rodiče s bubnem. Prostě radost na ledě i mimo led.
Neprohráli jste jediný zápas, co za tím vším stálo?
Maximální týmovost. Když slyšíte, jak si kluci mezi sebou přejí, například když někdo nemohl dát branku a podporují se, že to nevadí, že to přijde. Ale i to jak se mezi sebou chválí za backcheck a blokování střel, tak víte, že jde tým správným směrem.
Co může úspěch na turnaji znamenat pro kluky do budoucna?
Pevně věřím, že je to nakopne do další práce, aby si tu ještě někdy mohli zahrát, aby se učili anglicky. Viděli trošku jiný svět a moc si to užili. Další věc, kterou doufám, že si přenesou domů je, že když se všichni semknou v jeden tým, tak se dostaví úspěch.
Do Ameriky odcestovalo i několik rodičů, část dětí zde ale nikoho neměla. Jak jste společně v Americe fungovali?
Jako jedna hokejová rodina. Kluci bez rodičů to zvládli perfektně a jsem přesvědčený, že nestrádali. Opravdu jsme si to moc užili a klobouk dolů před rodiči, jak se o všechny kluky postarali. Zážitek na celý život.
Máte v plánu na turnaj s Bobříky zase někdy zavítat?
Máme možnost se účastnit i v příštím roce, kterákoliv kategorie. Naši kluci už se ptali, jestli pojedeme i v další sezoně. Uvidíme co přinese budoucnost, případně jaký bude zájem u rodičů. Za sebe ale můžu říct, že bych si to rád zopakoval.
