V rámci úspěchu ženského hokeje ve Valašském Meziříčí při postupu do Extraligy nesmíme v sérii rozhovorů zapomenout na trenéra žen a jednu z tváří naší školičky bruslení, Aleše Veselého.
Aleši, jak dlouho se pohybujete ve valašskomeziříčském hokeji?
Hokeji v klubu se věnuji od sezóny 1999/2000 jako trenér mládeže.
Co vás přimělo k tomu, založit u HC Bobři Valašské Meziříčí ženský tým?
Plán na založení ženského oddílu ve Valmezu jsem měl v plánu od samého začátku, kdy jsem se začal kolem ženského hokeje pohybovat . K založení týmu u Bobrů došlo po konci oddílu žen na Vsetíně, kde jsem dlouhé roky působil a odkud potom některá z děvčat přišla k nám.
Ženský hokejový tým Vsetína, jeho jádro se v sezoně 2021/22 přesunulo do Valašského Meziříčí. Vpravo trenér Aleš Veselý (foto: archiv HK Vsetín - ženy)
Rodila se tato myšlenka ve vaší hlavě dlouho?
Začátky nebyly jednoduché, jelikož nikdo ani tehdejší vedení klubu nemělo žádné zkušenosti s ženským hokejem. Nikdo nevěděl, co od dívčího družstva čekat, a byla zde i řada lidí, která se dívala na holky skrz prsty. V té době se o vznik družstva žen velmi výraznou měrou zasloužili i další, než jen já.
Jaké byly začátky ženského hokeje ve Valmezu?
Měli jsme nějakých 15 hráček, které však většinou nastupovaly za své ročníky s chlapci a s nimi absolvovali i tréninky. Proto nebylo jednoduché mít zaměřené tréninky pouze na práci s nimi, což je podobné i dnes. Základem toho, aby se děvčata zlepšovala je to, že budou nastupovat v chlapeckých soutěžích. U žen neexistují v mládeži dlouhodobé samostatné soutěže.
Několik let po sobě jste vyhráli I. ligu, co vždy chybělo k tomu, abyste šli výše?
Od začátku vzniku ženského družstva, před čtyřmi lety, se nám vždy podařilo celou ligu celkem s přehledem vyhrát. Vždy ale chybělo něco, co by nás o ten stupínek výš nepustilo. Nejdříve samozřejmě finance, bez kterých se dnes nedá hrát, v loňském roce zase byla nad naše síly v kvalifikaci Roudnice nad Labem. Letos se konečně vše podařilo a poprvé v historii se bude na Valašsku hrát nejvyšší ženská soutěž.
…takže za vás, trenéra, úleva či radost?
Po vítězství v baráži nad Pardubicemi samozřejmě přišla obrovská radost, ale i úleva z toho, že se nám to konečně podařilo. Hlavně kvůli těm holkám, které si to za tu dřinu a výsledky zaslouží, i když to opět nebylo vůbec jednoduché. Pardubice měly také eminentní snahu se do Extraligy dostat. O to je ta radost větší, že klub jako je Valašské Meziříčí dokázal přejít přes tým, které je na hokejové mapě přeci jen někde úplně jinde a jejich možnosti jsou nesrovnatelné.
Bobři v extralize! Zní to krásně…
Vždyť po velmi dlouhé době má Morava dva zástupce v nejvyšší ženské soutěži. Na nás teď bude udržet nastavenou laťku zejména ve výchově vlastních odchovankyň vzhledem k tomu, že můžeme sledovat, jak se každým rokem neskutečně zvedá kvalita a množství kvalitních hráček, které samozřejmě všechny nebudou odcházet do zahraničí. Ale budou chtít hrát kvalitní domácí soutěž a dle mého názoru budou vznikat nově ženská družstva i v oddílech, které dosud neměli o ženské týmy až takový zájem.
Jak se na zápasy v nejvyšší lize těšíte?
Na Extraligu se myslím těším nejen já, ale určitě všichni, kteří se kolem ženského týmu pohybují. Pro mě osobně je to speciální v tom, že to byl můj sen, když jsem začal dělat před nějakými dvaceti lety ženský hokej a díky neskutečné podpoře od vedení klubu, města, kraje, svazu a všech, které holky na jejich cestě podporovali a podporují se sen stal skutečností. A i když jsem několikrát při té spoustě problémů, které se na této cestě vyskytly, mnohokrát zapochyboval a několikrát to chtěl i vzdát, když to často vypadalo že jsou všichni a všechno proti vám, vydržel jsem a jsem za to moc rád.
Jaké máte předpoklady do Extraligy, již víte, s kým můžete počítat?
Uvidíme, co nás čeká. První rok bude takový seznamovací, přesto bychom chtěli hrát určitě o play-off. Ze současného kádru by pravděpodobně neměl snad nikdo z klíčových hráček scházet, jen pokud by se některá rozhodla vyzkoušet si soutěž v zahraničí. O jejich zájmu samozřejmě víme.
A co možné posily?
Už teď můžu říct, že tým doplní několik hráček, které všechny pravidelně nastupují v mládežnických reprezentacích, jsme s nimi v kontaktu. Navíc jednáme o příchodu dalších zkušených hráček, které mají zájem ve Valašském Meziříčí hrát.
O to hrát za Valmez je tedy velký zájem?
Ano, je opravdu velký a dá se říct, že si v současné době můžeme vybírat tak, abychom se nezabývali pouze kvantitou, ale i kvalitou a vhodně doplnili současný kádr.
S kolika hráčkami počítáte?
V současné době je v kádru cca 30 hráček, což určitě není konečný počet, a proto by samozřejmě bylo nejlepší, aby se mladší děvčata postupně vyhrávala v první lize žen. To už bude součástí jednání s vedením klubu, proto nechci další vývoj předjímat.
Předpokládáme, že budete i nadále pokračovat ve funkci trenéra žen, je tomu tak?
Trenérské řemeslo je zrádné, ale samozřejmě bych velice rád u družstva žen pokračoval už jen kvůli tomu, co se v klubu ohledně dívek podařilo nastartovat a jak obrovský zájem je ze strany malých dívek o hokej ve Valašském Meziříčí. Mladší holky by v nejbližších letech měly ženský tým doplňovat. Ale samozřejmě vše bude záležet na vedení klubu.
Co vám bere nejvíce času v rámci organizace ženského týmu?
Kolem ženského týmu je neustále spousta práce, abychom udrželi současný vzestupný trend a neusnuli na vavřínech. Neustále se musím snažit komunikovat ohledně nových hráček a to jak s nimi, tak s jejich rodiči. Zúčastňuji se akcí pořádaných pro holky a vytipovávám si vhodné posily pro klub. Hokejová sezóna totiž nikdy nekončí. Navíc začíná pro holky sezóna hokejbalu a inline hokeje, kde se snažím dát dohromady děvčata, která by se mohla zúčastnit mistrovství Evropy. Spoustu času však zabere práce s těmi nejmladšími dětmi, která mě však obrovsky nabíjí a když vidím kolik dětí chlapců i dívek má zájem o to hrát hokej, tak to je opravdu to největší povzbuzení do další práce.
.jpg)
Co musí vlastně trenér ve spojení s vedením klubu a vedoucí týmu realizovat?
Jako trenéři a vedoucí samozřejmě musíme komunikovat s vedením klubu neustále, ať už jsou to provozní věci od zajištění ledů, dopravy na zápasy, registrace, až po věci, které potřebují holky k tomu, aby měly zajištěn co největší komfort pro svoji práci.
Váš cíl pro další období?
Mým dalším snem a cílem je získat pro klub HC Bobři Valašské Meziříčí jednou ženský extraligový titul, a pevně věřím, že ta doba nebude tak dlouhá, a ještě se této mety u dívek dočkám.
Jak vlastně přistupovat k ženám v rámci tréninků a zápasů už z podstaty „něžnějšího“ pohlaví?
Za mě je povaha děvčat úplně jiná než u kluků a je potřeba k nim přistupovat úplně jinak. Může se stát, že ženský tým dokážete několika málo slovy úplně rozklížit. Snažím se před holkami mluvit slušně, protože přestože hrají „chlapský“ sport, pořád je to něžné pohlaví a měli by zůstat hlavně našimi princeznami.
Zvedl jste vůbec někdy hlas?
I já se samozřejmě dokážu naštvat a zvýšit hlas, ale většinou ne na holky, spíše když cítím vůči nim nějakou nespravedlnost tak se snažím ozvat. A kdo mě zná ví, že občas dokážu být zejména při zápasech hodně "zlý", někdy v emocích dokážu říct něco, co mě později mrzí, ale nesmí to být pravidlem, i ve vyhrocených situacích bychom se měli snažit zachovávat slušnost. Co opravdu nevyhledávám jsou konflikty a mám v povaze spíše se domluvit. Pokud to nejde raději ustoupím, i když to také není častokrát to nejlepší. Lidi toho dokážou zneužít, ale v tom se už asi nezměním.
Komunikujete nejen se samotnými hráčky, jejich rodiči, ale i ostatními manažery a týmy, jak vnímají nově značku HC Bobři v ženském hokeji?
Určitě podle ohlasů, které mám, a to nejen z Moravy, ale i z Čech, i od lidí nejen těch, kteří sledují ženský hokej, tak se hodně klub HC Bobři na hokejové mapě zviditelnil a to samozřejmě i díky nárustu zájmu o ženský hokej napříč celou republikou vzhledem k úspěchům, které Česko na mezinárodní scéně v poslední době zažívá.
