Jiří Goiš patřil ke stálicím přerovských Zubrů, před letošní sezónou však po dvanácti letech přestoupil do nového klubu. U Bobrů vede individuální statistiky, připisuje si více jak bod na zápas a je pro svůj tým velkou oporou.
Po šesti letech hrajete druhou ligu, co na ni prozatím říkáte, co její kvalita?
Je to trochu těžká otázka. Pořád má svou kvalitu, je to hodně vyrovnané, každý může hrát s každým. I když těch týmů docela dost ubylo, šly nahoru do 1. ligy, jako Havířov, Přerov, Prostějov. Dřív to bylo za mě divácky trochu zajímavější, chodilo i víc lidí a bylo to takové vyhecovanější. Ale třeba v posledním zápase s Velmezem, tak na aktuální situaci bylo poměrně dost lidí, chodí se tady na hokej v dobrých počtech a je to potom znát, když fanoušci fandí.
Vzpomínáte si na druholigové zápasy za Přerov proti Valmezu?
Samozřejmě. Tady i z Přerova přijelo vždycky moc lidí, byl plný sektor hostů i celý stadion. Vzpomínám si, jak jsem sám začínal v 2. lize, tak Bobři hráli nahoře, tehdy snad bojovali i v baráži. (sezóna 09/10, pozn. redakce). Potom se to nějak obrátilo, že Zubr byl víc nahoře, takže jsme do Valmezu přijížděli sice jako favoriti, ale hrálo se nám tady špatně. Hlavně si teda pamatuji, jaká tady bývala vždycky velká zima.
Jiří Goiš v jednom z posledních zápasů za Přerov proti Valašskému Meziříčí. V té době dres Zubra oblékal brankář Jiří Slovák ale také bývalý extraligový gólman Martin Vojtek, nebo reprezentant David Šťastný. Foto: hokejprerov.cz
Jaká to pro vás byla změna, přijít po letech do nové klubu?
Byl jsem v Přerově snad dvanáct let, takže jsem tam byl už zvyklý, nějak jsem tam fungoval už automaticky. Ale se zapadnutím do nového týmu jsem problém neměl, kluci jsou tady v pohodě, spoustu hráčů tady znám. S Jirkou Slovákem jsme spolu hráli, Tomáše Vávru znám jako protihráče, s Flinem (Lukáš Finsterle) se znám odmala, protože jsme spolu chodili do třídy, takže jsem si tady sedl se všemi hned.
A celkově nějaká největší životní změna u vás?
Co jsem skončil v 1. lize, tak jsem musel řešit práci, jsem tam spokojený. Takhle s Valmezem se to dalo všechno dohromady, že vše stíhám a můžu pořád hrát hokej.
Jak jste ve Valmezu zatím spokojený?
Spokojený jsem tady snad na sto procent, hodně hraju, s kluky v lajně jsme si sedli. S Vávrošem (Tomáš Vávra) se mi hraje hodně dobře. Jako tým máme sice ještě občas nějaké mezírky, kdy sestavu skládáme skrz všechna ta omezení nebo nemoci. Ale trénuje se tady dobře a myslím si, že kdybychom byli v plné sestavě, tak jsme i o několik bodů první. Dle mého určitě máme kvalitu na to, tady tuhle soutěž vést.
Jiří Goiš, Tomáš Urbanec a Tomáš Vávra v jednom z předešlých zápasů s Velkým Meziříčí.
Proti jakému soupeři se vám hraje dobře, s kým naopak moc dobře ne?
Dobře se mi hraje asi proti Kometě, oni hodně bruslí, což mi nevadí a hraje se s nimi takový ,,víc hokej", což mě osobně vyhovuje. Říct, proti komu se nehraje moc dobře, to je těžké. Velmez je dost nepříjemný, dost nás řezali. Jak jsem již říkal, myslím si, že máme na 2. ligu velkou kvalitu a proto nám vyhovuje, když se bude víc hrát, než tak, jak hrálo právě Velké Meziříčí.
A jak byste tedy sobotní utkání s Velmezem zhodnotil?
Bylo to takové, povolit, přitáhnout, povolit přitáhnout (směje se). Myslím si, že jsme začali dobře, vedli jsme 3:0, jenže pak jsme si mysleli, že už si to odehrajeme bez bruslení, nasazení ,to tak nejde s nikým, hosté potom rychle dorovnali na 3:3 a to nás potrestalo. Potom tam měli ještě nějaké šance, do čeho plácli, to bylo pro nás nebezpečné. Museli jsme se trochu vzpamatovat, naštěstí do té poslední třetiny jsme vstoupili zase aktivně a rychle jsme dali góly. Napadalo nám to tam, takže se to netahalo dlouho, do posledních minut a v klidu jsme to dohráli.